Jste zde:
Zpět

Vojenské hřbitovy

Vojenské hřbitovy

cmentarz wojenny nr 192 Lubinka
V létech 1914–1915 Malopolskem prošla Velká válka, způsobujíc ohromné ztráty na životech rakousko-uherských i ruských vojáků. Vojáci zahynulí na bojištích a zemřelí v nemocnících byli pohřbíváni v dočasných polních mohylách anebo na provizorních hřbitovech. Obyvatelstvo rychle začalo požadovat zabezpečení pro ně důstojných míst pohřbení a zvěčnění jejich paměti.
V novinových článcích a speciálních publikacích, byly projednávány otázky spojené se zakládáním a výzdobou vojenských hřbitovů. Byl vytyčen cíl, že každý padlý má být dle možností identifikovaný, a poté pochovaný s úctou náležící hrdinovi nezávisle na tom, zda byl příslušníkem armády vlastní anebo cizí. Nekropole měly být výrazem vděčnosti pro vojáky, a také specifickými pomníky k jejich cti. O tom, s jakou vážností se stavěno k otázce vojenských hřbitovů, mohou svědčit slova, která byla vybrána pro devizu akce: "Zuj obuv s nohou svých; neboť místo, na kterém stojíš, země svatá jest!“ (Ex 3, 5).
Ve druhé polovině roku 1915 rakousko-uherské vojenské orgány začaly dávat do pořádku bitevní pole a likvidaci provizorních mohyl. Této činnosti napomáhala rovněž situace na frontě – právě tehdy byla z většiny Haliče vytlačena nepřátelská ruská vojska. Dne 3. listopadu 1915 bylo ve vídeňském Ministerstvu války utvořeno Oddělení vojenských hrobů, kterému pověřeno péči nad celou akcí. Současně také byly vytvořeny terénní jednotky, jakým bylo krakovské Oddělení vojenských hrobů, kterému podléhala Západní Halič. K úkolům těchto oddělení náleželo evidování padlých vojáků, exhumace těl a shromažďování jich v speciálních místech a také projektování a výstavba vojenských hřbitovů.
přehrát přehrát

Související položky